Airsoft- AS

Historie

Kořeny airsoftu sahají do Východní Asie konce 80. let 20. století, obzvlášť pak do Japonska, kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha oblastech Asie dodnes velmi oblíbený (např. Japonsko, Čína, Hong Kong, Tchajwan, Macao, Jižní Korea a také v některých částech Filipín a Indonésie). Většina airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě z těchto zemí.
Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely, později se začaly sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové semi-automatické a plně automatické.

Co je airsoft

Je to japonská reakce na americký paintball, z toho vyplývá, že airsoft je vlastně simulace boje s věrohodnými replikami zbraní. Původně se jednalo pouze o střelby neschopné makety reálných zbraní. Postupem času však došlo i k výrobě střelby schopných maket. Původně pouze manuálních, poté i dalších dvou typů, AEG a GAS. Střílí se plastovými kuličkami o průměru 6 a 8mm. Existují vlastně tři typy pohonu těchto zbraní.

Pravidla

Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, zvednout obě ruce a nejkratší cestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči se za mrtvé nesmí vydávat.
Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování.
Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů, například eliminace soupeřova týmu, získání vlajky, záchranná mise atd.

Způsob smrti

Hráče lze „zabít“ (vyřadit ze hry) následujícími způsoby:

•Zásah kuličkou – Hráč je vyřazen, pokud je zasažen vystřelenou kuličkou do jakékoli části těla či výstroje (včetně batohů, sumek atp.), kromě zbraně či helmy.

•Zásah střepinou – Pokud v okruhu 5 m od hráče na otevřeném prostranství, nebo v okruhu 10 m v uzavřené místnosti dopadla imitace výbušniny (granátu), hráč je mrtvý. Dalším možným způsobem zasažení střepinou může být zasažení imitací střepiny i na větší vzdálenosti než jsou uvedené (např. při použití sádrové pyrotechniky).

•Bodnutí – Bodnutím se myslí plácnutí rukou (imitování dýky) či dotyk zbraní (imitování bajonetu). Bodnutí platí pouze v případě, kdy o útočníkovi oběť neví (tzn. nejčastěji zezadu).

•Vzdání se – Pokud nemá hráč prakticky žádnou naději na útěk či na záchranu života, může se sám vzdát. Nejčastěji to bývá, když ho k tomu někdo z nepřátelské strany vyzve

Kde se hraje

Bojiště se nejčastěji dělí na dva typy, boj v otevřeném terénu a boj v zástavbě. Jestliže akce probíhá v přírodě, tak jsou většinou vybírány lokality, ve kterých se nevyskytují žádní civilisté např.: VVP. Pro boj v budovách jsou většinou vyhledávány opuštěné objekty, jako třeba hotely, bývalá kasárna, výrobní haly, kravíny ale také různé pevnostní systémy ze středověku.

Akce samotné se zůčastní dvě a více jednotek, které mají za úkol splnit pokyny předem zadané ve scénáři

Výbava

Základní výbavou hráče jsou ochranné brýle na oči, jejichž nošení je ve hře povinné (chrání před zranění kuličkou letící rychlostí okolo 80 m/s i více), zbraň na bázi vzduchovky a zpravidla maskovací oblečení. Pokročilejší hráči pak používají imitace granátů (petarda zalitá v kusu sádry, popř. petarda obalená v hrachu a dalších materiálech, které nejsou nebezpečné) či min (jednoduché trhací provázky s malou rozbuškou či jinou slabou pyrotechnikou), plynové masky, vysílačky, nosné systémy, noční vidění, dýmovnice atd

Zbraně

Zbraně používají jako munici plastovo-keramické kuličky o průměru 6 nebo 8 mm a různých hmotnostech. Například pro pistole se používají kuličky s hmotností 0,12 g, ale i 0,20 g nebo 0,25 g. Pro pušky nebo samopaly jsou nejpoužívanější kuličky s hmotností okolo 0,25 g. Jelikož po bitvě vystřílená munice zůstává na hřišti (přičemž boj často probíhá ve volné přírodě), lze mluvit o neekologičnosti airsoftu; z toho důvodu se však vyrábějí i náboje s kratší dobou rozkladu.
Jsou 3 typy zbrani-

1) Manuální-jedná se o zbraně, u kterých před každým výstřelem natahujete závěr či páčku zbraně vlastní silou. Jsou to zbraně nejjednoduší, střílející pouze v režimu jednotlivě. Průměrný dostřel je 15-35 metrů. Ruční natahování je také důvod poměrně nízké ceny, která se pohybuje v rozmezí 600- 4.500Kč.

2) Plynové(GAS)- pohon projektilu u těchto zbraní je zajištěn stlačeným plynem, který je umístěn převážně v zásobníku zbraně, výjimečně pak i v jiné nádobě ve zbrani nebo mimo ni. Zbraně jsou poloautomatické, ale najdou se i zbraně s automatickým režimem střelby. Průměrný dostřel je zhruba 35-50 metrů(podle typu zbraně). Jejich cena se pak průměrně pohybuje mezi 1.500 a 10.000Kč. Tyto zbraně mají podstatnou nevýhodu v tom že se do nich musí kupovat drahý plyn.

3) Elektrické(AEG,AEP)- pohon těchto zbraní je zajištěn elektromotorem, který je napájen akumulátorem. Průměrný dostřel dlouhých zbraní(AEG) v základní verzi se pohybuje okolo 45-50 metrů. Cenou pak v průměrném rozmezí 2.800-35.000Kč. Velkým plusem pro tyto zbraně je možnost upgradu.
Stejným způsobem fungují i elektrické pistole(AEP), jejichž průměrný dostřel je zhruba na stejné úrovni jako u krátkých plynových zbraní. A cenou se pohybují od 600 do 5.000 Kč.

NUTNÉ DODRŽET!!

Všechny airsoftové zbraně jsou opravdu zbraněmi, a proto se na ně vztahuje zákon o zbraních a sřelivu (§15 zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu). Tyto zbraně spadají do kategorie D (plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně dosahuje nejvíce 16 J) a podle zákonů České Republiky její díly a střelivo mohou držet pouze osoby starší 18 let, které jsou způsobilé k právním úkonům.